Žalmy

ŽALM

22

 

  • 1Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků “. Davidův.
  • 2Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.
  • 3Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci.
  • 4Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele.
  • 5Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout.
  • 6Úpěli k tobě a unikli zmaru , doufali v tebe a nebyli zahanbeni.
  • 7Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu.
  • 8Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou:
  • 9„Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“
  • 10Ty jsi mě vyvedl z života matky , chovals mě v bezpečí u jejích prsou.
  • 11Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh.
  • 12Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám!
  • 13Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili.
  • 14Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist.
  • 15Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru.
  • 16Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!
  • 17Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy,
  • 18mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem.
  • 19Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.
  • 20Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!
  • 21Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou;
  • 22zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! – A tys mi odpověděl.
  • 23O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.
  • 24Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni!
  • 25Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal.
  • 26Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí.
  • 27Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy.
  • 28Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů.
  • 29Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout.
  • 30Všichni tuční v zemi, ti , kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová.
  • 31Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení,
  • 32to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „ To učinil on!“

25

1Žalm Davidův.
K tobě, Hospodine, svou duši pozvedám,
2v tebe, Bože můj, skládám naději.
Dej, ať se zahanbení nedočkám,
ať nade mnou nejásají moji soupeři!
3Žádný, kdo v tebe doufá, se hanby nedočká,
zahanbeni však budou zrádci nicotní!

4Ukaž mi, Hospodine, cesty své,
svým stezkám nauč mě.
5Veď mě a uč mě pravdě své,
vždyť ty jsi Bůh, můj Zachránce,
na tebe spoléhám každý den!

6Pamatuj, Hospodine, na soucit svůj
a na svou lásku, která je od věků.
7Nepřipomínej hříchy mých mladých dnů,
ve své lásce však na mě pamatuj,
Hospodine, pro svoji dobrotu!

8Dobrý a přímý je Hospodin,
hříšníkům cestu zjevuje.
9Ke spravedlnosti vede ponížené,
ponížené učí cestě své.
10Hospodinovy stezky jsou vždy laskavé a věrné
těm, kdo plní jeho smlouvu a jeho zákony.
11Pro jméno své, Hospodine,
mou hroznou vinu odpusť mi!

12Kterýkoli člověk Hospodina ctí,
tomu ukáže cestu, již má si vyvolit.
13Takový prožije svůj život šťastně,
jeho potomstvo zdědí zem.
14Hospodin důvěřuje těm, kdo jej ctí,
jeho smlouva jim dává poznání.
15K Hospodinu stále mé oči hledí,
on moje nohy z pasti vyprostí!

16Smiluj se, prosím, na mě pohlédni,
vždyť jsem tak sám, tak ztrápený!
17Zbav mě soužení, jež v srdci nosím si,
vysvoboď mě z mých úzkostí!
18Hleď na mou bídu, na mé trápení,
všechny mé hříchy odpusť mi.

19Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel,
jak prudkou nenávistí nenávidí mě!
20Opatruj mou duši, zachraň mě,
k tobě se utíkám, kéž nejsem zahanben!
21Poctivost a přímost kéž střeží mě,
vždyť ty, Hospodine, jsi má naděje!

22Bože, vykup Izrael ze všech jeho soužení!

31

1Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.

 

2Spoléhám na tebe, Hospodine,
kéž nejsem nikdy zahanben,
pro svoji spravedlnost zachraň mě!
3Nakloň mi prosím ucho své,
pospěš mi na pomoc,
buď mojí skálou mohutnou,
opevněnou tvrzí, mou záchranou!

4Jsi přece má skála a má tvrz,
pro své jméno mě veď a provázej.
5Vyveď mě z pasti, kterou mi nastražili,
vždyť jsi mou posilou!
6Do tvých rukou svěřuji svého ducha,
Hospodine, věrný Bože, vykup mě!

7Nesnesu ctitele marných nicotností,
mou nadějí je Hospodin.
8Jásat a radovat se budu z tvé lásky,
že jsi pohlédl na mé trápení,
žes poznal mou duši uprostřed úzkosti.
9Nevydáš mě napospas mému nepříteli,
svobodu daruješ nohám mým!

 

10Smiluj se, Hospodine, je mi tak úzko,
zármutkem oči hasnou mi,
rovněž má duše, mé útroby!
11Můj život stravuje trápení,
má léta samé sténání,
má síla slábne strádáním,
mé údy ochably.

12Všem svým protivníkům jsem pro zábavu,
pro své sousedy jsem pohromou,
i svým přátelům jsem za příšeru,
ti, kdo mě potkají, prchají přede mnou!
13Padl jsem v zapomnění tak jako mrtvý,
rozbitému hrnci se podobám.
14Od tolika lidí slyším pomluvy –
hrůza ze všech stran!
Už se proti mně spolu domlouvají,
chtějí mě zbavit života!

15Já ale, Hospodine, doufám v tebe,
o tobě říkám: „Můj Bůh jsi ty!“
16Můj osud v ruce máš, vysvoboď mě
z ruky nepřátel, kteří mě stíhají!
17Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem,
pro svoji lásku zachraň mě!
18Ať nejsem zahanben, Hospodine,
když k tobě zní mé volání!
Ať jsou však zahanbeni oni darebáci,
do hrobu ať klesnou v mlčení!
19Ať už oněmí ty lživé rty –
o nevinném mluví tak tvrdě,
pyšně a potupně!

 

20Jak veliká je tvá dobrota,
kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí!
Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají,
všem lidem na odiv!
21Skrýváš je v úkrytu svojí tváře
před lidskou hrubostí,
chováš je v bezpečí svého stanu
před hádavými jazyky.

22Požehnán buď Hospodin –
svou úžasnou lásku ke mně projevil,
když jsem byl ve městě obklíčen.
23Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení:
„Od očí tvých jsem zavržen!“
Ty jsi však vyslyšel moje prosby,
když k tobě volal jsem.

24Milujte Hospodina všichni jeho zbožní,
Hospodin své věrné ochrání!
Bohatě ale odplatí
těm, kdo se pyšně chovají.
25Buďte silní a v srdci stateční,
všichni, jichž nadějí je Hospodin!

1Zjednej mi právo, Bože,
buď mým obhájcem před bezbožným národem,
zachraň mě před lstivým a podlým člověkem!
2Jsi přece Bůh mé posily –
Proč jsi mě zapudil?
Proč kvůli nepřátelským útokům
mám stále chodit ve smutku?

3Sešli své světlo a věrnost svou –
ty mě povedou,
budou mě provázet k hoře tvé svatosti,
kde bydlíš ty.
4Tehdy přistoupím k Božímu oltáři,
k Bohu, svému štěstí a radosti,
chválit tě budu na citeře,
Bože, můj Bože!

5Proč jsi sklíčená, duše má,
proč jsi ve mně tak ztrápená?
Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat;
on je můj Bůh, má záchrana!
1Žalm Davidův, když byl v Judské poušti.
2Ty jsi můj Bůh, tebe hledám, Bože,
má duše žízní po tobě!
Po tobě dychtí tělo mé
jak suchá země prahnoucí po vodě.
3Kéž bych tě ve svatyni znovu uviděl,
tvou sílu a tvou slávu kéž bych zakoušel!
 
4Lepší než život je láska tvá,
mé rty tě proto budou opěvat.
5Budu tě chválit po dobu života
a ve tvém jménu ruce pozvedat.
6Mou duši nasytí lahodná hostina,
hlasitou písní tě slaví ústa má!
 
7Když ležím na lůžku, na tebe pamatuji,
při nočním bdění o tobě přemýšlím.
8Vždycky jsi byl mou pomocí –
zpívám ve stínu křídel tvých!
9K tobě jsem přilnul celou svou duší,
ty mě podpíráš svou pravicí.
 
10Ti, kdo však usilují o zkázu mé duše,
sami se propadnou hluboko do země.
11Každý z nich zahyne ostřím meče,
pokrmem šakalů stanou se!
12Král se však v Bohu zaraduje,
zajásá každý, kdo přísahá skrze něj,
ústa lhářů až zavřou se!

89

1Poučný žalm Etana Ezrachejského.
I.
2Hospodine, o tvé lásce chci zpívat napořád,
navěky chci svými ústy tvou věrnost zvěstovat!
3Tvrdím, že tvá láska má věčné základy,
nebesa jsou potvrzením tvé věrnosti!

4Ty přece řekl jsi:
„Se svým vyvoleným vstupuji do smlouvy,
svému služebníku Davidovi slibuji:
5Tvé potomstvo ustanovím navěky,
po všechna pokolení tvůj trůn upevním.“ séla

II.
6Nebesa, Hospodine, slaví tvé zázraky,
shromáždění svatých tvou věrnost velebí.
7Rovná se Hospodinu někdo v oblacích?
Kdo z Božích synů je jako Hospodin?
8Velikou bázeň Bůh v radě svatých vzbuzuje,
je mnohem hroznější než všichni kolem něj.
9Hospodine Bože zástupů, kdo je jako ty –
mocný Hospodin?
Za všech okolností věrný jsi!

10Ty sám jsi vládcem nad mořem bouřícím,
vzedmutí jeho vln dovedeš ukrotit.
11Ty jsi netvora jak mrtvolu rozdrtil,
svou mocnou paží jsi soky rozptýlil.
12Nebe i země tobě náleží,
svět se vším, co je v něm, ty jsi založil.
13Sever i jih – stvořil jsi obojí,
Tábor i Hermon v tvém jménu jásají.
14Mocná je paže tvá, silná ruka tvá,
pravice tvá se pozvedá.
15Právo a spravedlnost jsou tvého trůnu opora,
láska a věrnost předchází tvoji tvář!

16Blaze národu, jenž umí Hospodina velebit;
ve světle tvé tváře takoví smějí žít.
17Ve tvém jménu radují se celé dny,
tvá spravedlnost jim dává vítězství.
18Sláva jejich síly jsi přece ty sám,
díky tvé milosti se náš roh pozvedá.
19Hospodinu patří naše pavéza,
Svatému izraelskému náš král!

III.
20Ve vidění jsi kdysi promluvil,
tehdy jsi řekl věrným svým:
„Hrdinovi jsem pomoc udělil,
vybraného z lidu jsem vyvýšil.
21Našel jsem svého služebníka Davida,
svým svatým olejem jsem ho pomazal.
22Má ruka jej bude podpírat,
má paže mu bude síly dodávat.
23Nebude jej moci vydírat nepřítel,
nebude přemožen žádným zlosynem.
24Jeho protivníky před ním rozdrtím,
ty, kdo jej nenávidí, porazím.

25Má věrnost a láska bude s ním,
jeho roh se v mém jménu vyvýší.
26Jeho ruku vložím na moře,
na řekách spočine jeho pravice.
27‚Ty jsi můj Otec‘ – tak mě osloví –
‚ty jsi můj Bůh, skála mé záchrany!‘
28A tak jej prvorozeným učiním,
nejvyšším bude z králů na zemi.
29Svou lásku k němu zachovám navěky,
má smlouva s ním se nikdy nezmění.
30Jeho potomstvo ustavím navždycky,
dokud potrvá nebe, jeho trůn obstojí.

31Jeho synové když však můj Zákon opustí
a nebudou se řídit mými pravidly,
32má ustanovení jestliže poruší
a nedodrží mé příkazy –
33holí potrestám jejich poklesky
a jejich provinění ranami.

104

1Dobrořeč duše má Hospodinu!

I.
Jak jsi veliký, Hospodine, Bože můj –
oděn jsi slávou a nádherou!
2Světlem jsi jak pláštěm zahalen,
nebe jsi jako plachtu rozestřel!
3Svoje paláce jsi nad vodou postavil,
jak vozy užíváš husté oblaky,
vznášíš se na křídlech větrných.
4Vichry činíš svými posly,
tvými služebníky jsou plameny!

5Zemi jsi založil na jejích sloupech,
navěky jí neotřese vůbec nic.
6Jak pláštěm přikryl jsi ji oceánem,
vody stály i nad horami.
7Před tvojí hrozbou pak rozutekly se,
před tvým burácením prchaly.
8Sahaly k horám, stekly však do údolí,
na místo tebou určené.
9Hranice dals jim, aby je nepřekročily,
aby už nikdy nepřikryly zem!

10Ty pouštíš potoky do údolí,
aby proudily mezi horami,
11všechnu polní zvěř aby napájely,
divocí osli aby u nich žízeň zahnali,
12na jejich březích aby hnízdili ptáci,
jejich zpěv aby zněl mezi větvemi.
13Ze svých paláců hory napájíš,
země se sytí ovocem skutků tvých!

14Trávě pro dobytek dáváš růst
a také rostlinám k lidskému užitku,
aby jim ze země pokrm vyrostl:
15Víno, jež smrtelníka v srdci oblaží,
olej, po němž se obličej rozzáří,
a chléb, který člověku dodá sil.

16Hospodin sytí i své stromoví –
libanonské cedry, které sám vysadil.
17Vrabci si na nich hnízda postaví,
čáp si nachází domov na jedli.
18Vysoké hory patří kamzíkům,
skály jsou útočištěm králíků.

19Stvořil jsi měsíc, aby časy určoval,
i samo slunce ví, kdy má zapadat.
20Přivádíš tmu a noc se rozhostí,
spoustou zvěře se lesy zahemží.
21Po své kořisti řvou tehdy lvi,
aby tak Boha o pokrm žádali.
22S východem slunce se vrací zpět,
aby ulehli ve svých doupatech.
23Za svým úkolem tehdy člověk vyráží,
pracuje na něm, než se zešeří.

II.
24Kolik je, Hospodine, skutků tvých!
Všechno jsi moudře učinil –
země je plná tvých stvoření!
25Hle, je tu moře širé a veliké,
havěť bezpočtu se hemží v něm –
maličcí i velcí tvorové!
26Plují v něm lodě a také leviatan,
jehož jsi stvořil, aby si tam hrál!

27Ti všichni k tobě vzhlížejí,
abys je krmil v čase potřeby.
28Dáváš jim a oni sbírají,
když otevřeš ruku, sytí se hojností.
29Děsí se ale, když svou tvář ukrýváš,
hynou, když dech jim odnímáš –
navracejí se znovu v prach.
30Svého Ducha když pošleš, bývají stvořeni,
abys tvář země znovu obnovil!

31Hospodinova sláva ať trvá věčně,
ze svého díla ať se Hospodin raduje!
32Pod jeho pohledem země třese se,
hory dýmají pod jeho dotykem!

33Zpívat budu Hospodinu celý život svůj,
žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu!
34Kéž se mu líbí moje myšlenky –
Hospodin je přece mojí radostí!
35Kéž by už hříšníci ze světa zmizeli,
kéž by tu darebáci více nebyli!

Dobrořeč, duše má, Hospodinu!
Haleluja!

107

  • 1Když vyšel Izrael z Egypta, Jákobův dům z lidu temné řeči,
  • 2stal se Juda Boží svatyní, Izrael Božím vladařstvím.
  • 3Moře to vidělo a dalo se na útěk, Jordán se nazpět obrátil,
  • 4hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata.
  • 5Moře, co je ti, že utíkáš, Jordáne, že se zpět obracíš?
  • 6Hory, proč poskakujete jako berani, a vy , pahorky, jako jehňata?
  • 7Chvěj se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým!
  • 8On proměňuje skálu v jezero, křemen v prameny vod.

 

  • 1Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby,
  • 2sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat.
  • 3Ovinuly mě provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí; nacházím jen soužení a strasti.
  • 4Vzývám však Hospodinovo jméno: Hospodine, prosím, zachraň mi život!
  • 5Hospodin je milostivý, spravedlivý, náš Bůh se slitovává.
  • 6Hospodin je ochránce nezkušených: byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit.
  • 7Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal.
  • 8Ubránils mě před smrtí, mé oko před slzami, moje nohy před zvrtnutím.
  • 9Před Hospodinem smím dále chodit v zemi živých.
  • 10Uvěřil jsem, proto mluvím; byl jsem velmi pokořený.
  • 11Ukvapeně jsem si říkal: Každý člověk je lhář.
  • 12Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal?
  • 13Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.
  • 14Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem.
  • 15Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti.
  • 16Hospodine, prosím, já jsem tvůj služebník, služebník tvůj, syn tvé služebnice. Ty jsi mi rozvázal pouta.
  • 17Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno.
  • 18Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem,
  • 19v nádvořích Hospodinova domu, Jeruzaléme, v tvém středu. Haleluja.
1Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!

2Izraeli, jen řekni teď:
„Jeho láska trvá navěky!“
3Dome Áronův, řekni teď:
„Jeho láska trvá navěky!“
4Ctitelé Hospodina, řekněte:
„Jeho láska trvá navěky!“

5Ve svém sevření jsem Hospodina volal,
Hospodin vyslyšel a svobodu mi dal.
6Hospodin je se mnou, nebudu se bát,
co by mi mohl člověk udělat!
7Hospodin je se mnou, je můj pomocník,
pád těch, kdo mě nenávidí, uvidím!

8Lepší je doufat v Hospodina,
než spoléhat na člověka.
9Lepší je doufat v Hospodina,
než spoléhat se na mocné.

10Všichni pohané mě obklíčili –
v Hospodinově jménu jsem je porazil.
11Znovu a znovu mě obklíčili –
v Hospodinově jménu jsem je porazil.
12Jak vosy se na mě sesypali,
jak oheň z trní ale uhasli –
v Hospodinově jménu jsem je porazil!

13Doráželi na mě, abych pad,
Hospodin je však pomoc má.
14Má síla, má píseň je Hospodin,
to on se stal mým spasením!

15Ze stanů spravedlivých zní píseň vítězná:
„Hospodinova pravice mocně zasáhla,
16Hospodinova pravice je vztyčená,
Hospodinova pravice mocně zasáhla!“

17Neumřu, ale budu žít,
vyprávět budu, co Hospodin učinil!
18Hospodin mě přísně potrestal,
smrti mě ale nevydal!

19Otevřete mi brány spravedlnosti,
ať jimi projdu vzdát Hospodinu dík!
20Toto je brána Hospodinova,
tudy spravedliví projít smí.
21Ty jsi mě vyslyšel, tobě děkuji,
vždyť tys mě zachránil!

22Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným.
23Sám Hospodin to učinil
a v našich očích je to div.
24Co se dnes stalo, učinil Hospodin,
pojďme se z toho radovat a veselit!

25Prosím, Hospodine, zachraň nás,
prosím, Hospodine, dej nám zdar!

26Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!
Žehnáme vám z Hospodinova domu!
27Hospodin je Bůh, on je nám světlem!
Seřaďte průvod s ratolestmi v ruce,
vzhůru se vydejte k rohům oltáře!

28Ty jsi můj Bůh, tobě vzdám díky,
tebe, můj Bože, budu velebit!

29Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!